Jak jsem "vařila" boršč

19. září 2011 v 20:35 | malá náhražka |  Co bych vám tak povykládala..
V rámci programu "Vaříme mladí", který jsem sama sobě naordinovala, abych si v naší rodině nepřipadala nadbytečná, konečně se naučila vařit a hlavně se neživila jen ve dnech, kdy máme jídlo, jsem se dnes rozhodla pro pokročilý level s krásně ukrajinským a v duši hřejícím názvem boršč.
Uvařit boršč se mi nakonec doslova nepodařilo, ale mimo to, že jsem behěm přípravy zeleniny málem propadla sebevražednému sklonám a několika záchvatům tichého pláče, v konečném důsledku vše dobře dopadlo.

Dnes jsem měla to štěstí přijít ze školy naprosto otrávená, a tak mě nějaké vaření večeře nemohlo vůbec rozhodit. Behěm pokusu o studium matematiky jsem se ale téměř rozčílila, takže uvaření boršče byla dnes poslední možnost jak neproklínat svoji existenci za další promarněný den.

A nyní k tomu, proč mě při přípravě málem trefil šlak.

Nikdy mi nebyl dán ten cit pro drobné kousíčky a tak jsem veškeré ingredience napsané v kuchařce nakrájela přibližně stejně velké (to, že bych z nich mohla stavět lego, mě po krájení páté řepy velké jako bochník chleba, už vůbec nezaráželo).
Onu hromadu zeleniny, které mě málem několikrát donutila to všechno vyhodit, jsem vysypala na pánvičku a na chvíli si oddechla. Osolit, opepřit, červená mletá paprika.. až nyní jsem si všimla slova "kořenové" které se objevilo před 'smažením'. Nešťastně jsem se podívala na papriku, která byla díky řepě všechna červená, tudíž mi, díky bohu, znemožnila sysyfovskou práci v jejím vybírání. Nemělo cenu se rozčilovat.
V jednu chvíli jsem byla nadšená z toho, jak se to všechno vaří a jak to voní a jak jsem ráda, že jsem s tím nesekla, a že matematika mi polívku neuvaří, dělalo mi dokonce radost, jak to všechno přepadávalo z pánve, protože jsem toho smažila hrozně moc (což mi v tu chvíli ještě nedávalo ten správný smysl) a tenhle stav trval do té doby, než jsem zjistila, že řepa se má přidat až po patnácti minutách restování "kořenové zeleniny" (už i s paprikou) a že má být uvařená.
Ne, nemělo cenu se rozčilovat.
Od oka jsem přidala všechno koření a svůj výtvor s odstupem sledovala. V těchhle chvílích mělo být po všem.

A jak jinak...

Bylo to vynikající. A to nejen díky vřelým slovům mé matky, něčeho jako pochvaly od mého otce a dvou a půl snězených lžic od mé sestry. Dnes jsem měla tu vůli to v polovině nevzdat a odvařila ten prvotní hnus až do konce. A přestože je ten recept docela jednoduchý a já ho téměř celý naprosto pokazila, povedlo se mi to a konečně dnes můžu být na sebe za něco pyšná. Ach.

Umím vařit (bezmasý) boršč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 EL EL | Web | 21. září 2011 v 19:25 | Reagovat

:D tak to mě thinspo většinou nakopne, protože teď takhle sice nevypadám, ale třeba už za 2 měsíce bych mohla :)

2 Lexi Lexi | Web | 23. září 2011 v 22:11 | Reagovat

Ja varím/pečiem zásadne len veci, čo maj v recepte menej ako 10 riadkov (myslím postup má menej ako 10 riadkov)... všetko nad túto hranicu je pre mňa nemožne.. takže zvládam muffiny, špagety na "čínsky" spôsob, čaj a kávu :D, krupicovú kašu, pár koláčov a "čínske" wifonky...
K môjmu článku.. no neviem, mne sa ten môj článok zasa zdá byť pod moju úroveň, keďže mám ešte jeden blog a tam som zvyknutá na inú úroveň.. ja zase milujem češtinu, príde mi tak vtipná, češi majú ten naj humor a v češtine sa krásne čítajú vtipy :DDD Hlavne s mojou "češtinou" :D som rada že sa ti páči :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama