Jestli mé činy jsou pouhým zhmotněním mé blbosti

11. září 2011 v 18:00 | malá náhražka |  Co bych vám tak povykládala..
Nejspíš již z prvního článku vyplynulo, že tohle není můj první blog, se kterým jsem se pokoušela prorazit do světa lidí, kteří by věděli o čem mluvím, když mluvím. Schválně jsem to vysvětlila podruhé.
Ještě dřív, v dobách, kdy jsem si myslela, že něco určitě vím, jsem se nevyhýbala otázkám na tělo, jelikož má nebojácná suverénost mi zajistila vždy nějakou únikovou, téměř dokonalou odpověď. To bylo ještě hodně dávno, v dobách, kdy jsem se nebála psát a svými slovy strhla hodně lidí a byla si jistá, že vím, co čem mluvím. Na druhou stranu, bylo to dobré k tomu, abych teď zjistila, že nevím dohromady vůbec nic. Což mi teď tak trochu brání v odpovídání.

Vím, že hodně lidí nemá v lásce blogery, kteří často ruší blogy, mažou články a zakládají nové blogy s vidinou nové "budoucnosti", nových myšlenek a lidí, ke kterým by měli blíž. Také mě čas od času dokáží zarazit aktuální články s titulky "Nashle" nebo "Končím". Proč, že to tak vůbec je? Lidi jsou naivní a ubozí. Jako já. Jak jinak by měl o sobě člověk říct, že je ubohý? (kromě: jsem ubohá)
Nechala jsem hodně blogů, články uložila do rozepsaných, pro případ, že by mě někdy strhl nával nostalgie a já si chtěla přečíst ty čím dál víc nic neříkající obsahy, znovu se zamyslet nad těmi krásnými komentáři při kterých sdrce plesá a do oka se hrne slza a i ty, za které se člověk stydí, protože neví, jak toho druhého odplálkovat (což se mi v posledních dnech ještě "aktivního" blogování stávalo téměř neustále). Je to ten samý pocit, jako když vás přes face nabaluje někdo vám krajně nesympatický.
Nechala jsem je v dětinské naději, že se něco zásadního změní a můj svět nebude tak jednostranný, kterým se díky neodpovídání stává stále míň, ale já stejně pořád nevím, čím to je.
Bála jsem se pokračovat v zajetém blogování, protože jsem si uvědomila, že o věcech, o kterých chci mluvit, dohromady nic nevím. A hned na to jsem zjistila, že lidi se o tom bavit nechtějí, nechtějí o tom slyšet. Pak jsem si nepřipadala ubohá, ale směšná. A hrozně ráda bych vám teď vyrazila dech svými velkými slovy, ale asi to teď patří k mé povaze, že mě žádná nechtějí napadat.
Chci jen, aby mi obyčejní lidi rozuměli. Vždyť jsme všichni stejní, stejně obyčejní.. a nic nevíme. Možná bychom se měli více ptát, než odpovídat a přestat si být tak jistí ve všem svém konání. Nevím proč.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Thery ThDee* Thery ThDee* | Web | 11. září 2011 v 18:11 | Reagovat

Máš to krásně  napsané, také so mi mnohokrát stalo, že jsem napsala článek (na mém druhém blogu), a ostatní k tomu začali psát.. jak je to nesmyslné..

2 hankk hankk | 18. září 2011 v 13:17 | Reagovat

Máš zajímavé myšlenkové pochody. Líbí se mi to...

3 malá náhražka malá náhražka | Web | 18. září 2011 v 14:22 | Reagovat

To mi lichotí. Dík.

4 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 1:54 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama