Myslím, že jsem zamilovaná aneb Síla okamžiku uvědomění

23. října 2011 v 17:28 | náhražka |  Co bych vám tak povykládala..
Nesnažit se ze sebe dělat ubožáka, kterými jsme všichni. Zdá se to lehké, není to lehké, těžké je zkusit se zamyslet nad tím, jaký by náš život byl, kdyby neexistovala ta naše ubohá druhá stránka, která se vždy jako nechtěná dcera zjeví v tu nejnevhodnější chvíli. A my ji zneužíváme k tomu, abychom se dokázali ubránit zuby nehty.

Jeden moudrý člověk, jenž neumí oddělovat slova od interpunkce, napsat pěknou větu hodnu k zamyšlení. Nevím, co konkrétně napsal. Asi něco jakože bychom lidem neměli odkrývat své nitro, hroutit se před nimi a snažit se svěřit své problémy, protože oni to nepochopí. Lidé ubližují, zrovna když si snažíte pomoct.

Někdy stačí pár skleniček a jistota, že když dokouříte, máte v kapse krabičku s poslední cigaretou. Nikdo z vás by neřekl, jak intenzivní jsou ty okamžiky, při kterých vás všichni mají za iracionálně uvažující kariaktury v alkoholovém opojení.
V takových situacích jsou i lidé, kteří za vámi přijdou a řeknou jen "Mám tě rád," a vy stejně dotyčného ani moc neznáte, ale víte, že to myslí upřímně, a vy ho vlastně taky máte rádi. A tak jen sedíte vedle sebe, za chladné noci plné hvězd, za vámi se rozléhá smích nových přátel, okolo vás je aura složená z výdechu posledního tahu z cigarety , teplý lidský dech a pokoj v duši. A vy víte, že máte přítele, kterého neznáte, on vás taky ne, ale je to váš přítel a vy byste mu v tu chvíli dal celý život.
To je nový pocit. Není to láska, ale jsem zamilovaná do toho pocitu. Nepotřebovala jsem nikomu nic říkat, nebýt za toho, který má jiný názor a snaží se ho mermomoci všem natlouci do palice.
On chápal, že jsme si podobní. Jen lidé. Stejní. Nesnažil se mi dokázat, kdo je. Bylo fajn si s někým rozumět.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naive dreamer naive dreamer | Web | 2. listopadu 2011 v 21:13 | Reagovat

Ahoooj!
Budeš se divit, ale ano, přišel mi mail s textem, odkazujícím na můj prastarý blog. K mému překvapení tam stál text od Tebe. Nečekal bych, že se ještě někdy v blogovém světě potkáme, každopádně v odkazu najdeš mé staro-nové útočiště. Už jsem trošku upustil od názorů na svět a rádoby-filipiky. Však když budeš mít chuť a náladu, něco málo tam najdeš. =)
http://no-self-confidence.blog.cz/

S pozdravem, starý Long =)

//
Mimochodem perfektní článek! Nevím, jestli jsem já změnil úhel pohledu, nebo jsi Ty začala psát jinak, ale opravdu se mi to líbí. =)

2 Medovlaska Medovlaska | Web | 4. listopadu 2011 v 22:54 | Reagovat

Miluju tuhle písničku.
A tenhle pocit znám. Dokonce si ho pamatuju.
A než abych se rozepisovala, řeknu jen - krásný článek. A pustím si tu písničku znova.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama