Prosinec 2011

Osudné nenalezení

6. prosince 2011 v 16:47 | náhražka |  Méně slov, více myšlenek..
Přála si aby nebyla, když musela zavřít oči,
aby neviděla, co viděla, neslyšela, co poslouchat musela,
snad kdyby jí svět stačil, nelitovala by,
ale nestačil, v sobě jej zabila

Teď sledovala vše z povzdálí, moc k vidění tu nebylo,
s každým nádechem se svět točil, u srdce ji mrazilo,
aby nezažila to, co bylo jí předurčeno,
proklínala život v duchu, snad stálo jí to za to

Den k večeru se chýlil, všechno zahalila mlha,
nepřestávala věřit, nechtěla, ustoupit nemohla,
i teď si byla jista, že to, co jí osud chystá,
je jediná cesta, jak dostat se do nitra

Všemu, co jí život k nohám dal, věřila,
hledala znamení života, ale neviděla,
slepě řítí se nyní do temnoty,
aniž by kouska pravdy světa spatřila
myslí, že vidí sobě do slepoty,
ale jen umřela,
nic nepochopila.